12.Kapitola - Bolestná ztráta

2. května 2008 v 14:30 | Dark |  To mě nikdo nemá rád?
(7.3.2008 19:26)
Lidičky nezabíjejte mě!! xD Já vím, já vím... Měla jsem kapitolu uzavřít, jenže s tím, co se mi právě teď rodí v hlavě, bych zaplnila ještě jednu další kapitolu a příběh by pak byl kratší. A vy si alespoň prožijete další vzrušující chvilku napětí navíc. :D Nebojte, další kapitola bude co nejdřív a bude velmi zajímavá... :D

"Přeji si, abyste se přestali scházet." Narcissa, která právě pomáhala Dracovi, aby se mohl napít, zděšením málem upustila sklenici s dýňovou šťávou, Draco vychrstl na otce doušek nápoje, který mu ještě zůstal v ústech a Ginny si prohodila nevěřícný a šokovaný pohled s Brumbálem hned potom, co se zvedla ze země, kam spadla po vyslechnutí této novinky. Lucius si sametovým kapesníčkem otíral tvář od nečekaného dárku svého syna a vychutnával si to nevěřícné ticho, které způsobila jeho zpráva.
"To nemyslíš vážně," vyrazil ze sebe mezi záchvaty kašle Draco.
"Bohužel Draco, myslím," odpověděl s nechutným úsměvem Lucius a pohledem přejížděl z Draca na Ginny, z Ginny na Narcissu a zase zpět. Brumbál stál šokovaně opodál a jeho moudré, překrásné oči jakoby potemněly. Možná zlobou, možná smutkem. Svoje pocity ovšem schoval za obvyklým lišáským úsměvem, který ovšem pozapomněl vesele zazářit.
"Luciusi, nemyslím si, že -"
"Je mi úplně jedno, co si myslíte a co ne, Brumbále, ale já nechci aby se můj syn stýkal s takovouhle havětí!" otočil se Malfoy na Brumbála a z očí mu šlehaly blesky.
"Odvolej to!" rozkřikl se jeho syn a rázem byl na nohou. Mírně se zakymácel, jak byl slabý, ale ani na chvíli nepomyslel na to, že by si znovu lehl. "Okamžitě odvolej to, že je Ginny havěť! Nemůžeš se s ní měřit! Ty bys jí mohl tak leda čistit boty! Ona je... je..." zamilovaně pohlédl na Ginny, "úplně jiná, ona je... úžasná, je dokonalá... já... ona... Zkrátka jí nesaháš ani po kotníky! Za tu dobu co jsme spolu mi prokázala mnohem víc lásky než ty za celých sedmnáct let, co žiju!"
"Jak se opovažuješ!" vztekle zasyčel Lucius Malfoy. Ve dveřích ošetřovny se objevila madame Pomfreyová. Než však stačila cokoli říct, Brumbál zvedl ruku na znamení mlčení. "Jsi stejná špína jako ona!" To už Draco nevydržel a pomalu, krůček po krůčku mířil k otci a zatínal obě pěsti, až mu zbělely klouby.
"Tak tobě nestačí, že jsi mě celý život jenom ponižoval... Tak tobě nestačí, že mě mučil sám Voldemort, abych mu prozradil informace o tobě, až když zjistil, že nic nevím, nechal mě jít... Tak tobě nestačí všechno to utrpení za celých sedmnáct let... Tak tobě nestačí to trápení, co jsi způsobil matce... A víš co si o tobě myslím? Přesně tohle!" Při posledních slovech měl svůj obličej pár centimetrů od obličeje svého otce. Když domluvil, plivl Luciusovi do tváře. Šokovaný Lucius se nezmohl ani na to, aby "flusanec" setřel z tváře. Jen zíral na Draca, jak objímá Ginny a hladí ji po vlasech. Po chvíli si rukou očistil obličej.
"Už nejsi Malfoy. Už nejsi člen naší rodiny a nejsi pod mou ochranou před Pánem zla.Už tě nikdy nechci vidět ve dveřích Malfoy Manor. UŽ NIKDY!!"
"Nikdy, je moc krátká doba, pokud se jedná o tebe!" odpověděl zlověstným šepotem Draco. Pohlédl na svou matku, v jejíchž očích se objevily první slzy. "Promiň, mami..." Poprvé za celý život jí oslovil slovem "mami". Vždy ji oslovoval pouze "Matko". Až teď se odvážil milované oslovení použít.
Ginny teď stála zkoprnělá a šokovaná vedle Draca a jeho ruka, která ji objímala kolem pasu, jí náhle připadala chladná. Moc jí potěšilo, že jí bránil před svým otcem, ale bylo jí líto, že kvůli tomu Draco přišel i o matku.
"Ne, Draco, to já bych se měla omluvit..." Narcissa Malfoyová, bledá na smrt, přistoupila blíž ke svému synovi. "Ani já jsem ti neprokázala tolik lásky, kolik jsem měla. Miluju tě a teprve teď, když tě ztrácím, ti to dokážu říct. Ginevro," Narcissa se otočila na Ginny, která pod jejím pohledem úplně zmrzla, "ty jsi velmi hodná a krásná dívka. Nedávej si za vinu nic, co se tu dnes odehrálo. Není to tvoje chyba. A já doufám, že vy dva zůstanete spolu. Moc vám to totiž spolu sluší a je vidět, že se máte rádi. Miluju tě, Draco." Políbila syna a se sklopenou hlavou se vydala směrem ke svému muži. Ten ji dal ruku okolo pasu a přitáhl si ji k sobě.
"Sbohem." To byla jeho poslední slova. Pak se vyřítil z ošetřovny a manželku táhl za sebou. Ta ještě stihla Dracovi a Ginny zamávat a setřít si slzy z tváří. Když se za nimi zabouchly dveře, Ginny vzhlédla ke svému milovanému. Tomu stékala po tváři jediná hořká slzy bolesti a zklamání. Zajela rukou do jeho vlasů a obejmula ho kolem krku. Chabě dal své ruce okolo jejího pasu a svou hlavu položil na její rameno. Profesor Brumbál pomalu vyšel z ošetřovny. Madame Pomfreyová na ně chvíli se soucitným pohledem hleděla a pak též opustila ošetřovnu a zavřela za sebou dveře.
"Draco já..."
"Ne, Ginny, není to tvoje chyba. Ale chyba mého otce. Nechci aby ses kvůli tomu trápila. Jen... mi něco slib.."
"Cokoli..." zašeptala Ginny a přivinula se k němu ještě pevněji.
"Nikdy mě neopouštěj..." Zamilovaný pár stál uprostřed místnosti a láskyplně objímali jeden druhého. Draco se rozplakal i když se tomu co nejvíc bránil. Nechtěl, aby ho Ginny považovala za slabocha. Ale už se neudržel. Ztratil otce i matku. Jedinou útěchou mu byl důvod této ztráty. Ginny. Jeho zrzavá naděje, to jediné světlo, které v té temntotě viděl. Druhé slunce, které pořád hrálo. A kterého nikdy nezradí. Ani jeden z nich si nepamatoval, jak dlouho tam stáli. Jestli minutu, hodinu, či několik nádherných a přitom bolestně smutných dní. Pamatovali si už jen zaskřípání dveří a majestátnou postavu Albuse Brumbála.
24.prosince stála Ginny ve své ložnici před zrcadlem a kriticky se prohlížela. Vlasy nechtěly držet v elegantním, ale ne moc upnutém drdolu a několik pramínků nonšalantně vyklouzlo na svobodu. Ginny, zaslepená touho po dokonalosti, si nevšimla nedbalé elegance, kterou neposlušné pramínky vytvořily. Ať se snažila jak se snažila, pramínky se stále vracely na stejné, nežádoucí místo. S rozzuřeným výrazem odložila hřeben a opět na sebe pohlédla do zrcadla. Dlouhé šaty světle modré barvy dokonale obebínaly její postavu a tvořily téměř dokonalý kontrast s její pokožkou a vlasy. Na ruce se jí skvěl zlatý náramek od Freda a George a pěstěné nehty měla natřené jemně růžovým lakem. Ze své sbírky make-upu využila pouze černou tužku, kterou jen jemně objela celý rám oka, řasenku a lesk na rty s mírně narůžovělým nádechem.
"Ginny? Někdo tady na tebe čeká!" uslyšela ne zrovna potěšený hlas svého nejmladšího bratra Rona.
"Hned jsem dole!" zavolala a ještě se podívala do zrcadla. Naposledy se pokusila upravit závěj neposedných zrzavých vlasů a po dalším neúspěšném pokusu vyšla ze dveří. Pomalu sestoupila po schodech do společenky a naskytl se jí neuvěřitelný pohled. Draco, v tmavě modrém společenském hábitu, se prohýbal smíchy V NEBELVÍRSKÉ SPOLEČENSKÉ MÍSTNOSTI, vedle jejího bratra, který na tom nebyl o moc líp. Co ovšem bylo ještě víc neuvěřitelné, do svého smíchu zapojili i Hermionu, PANSY a HARRYHO. Když Draco vzhlédl ke zvuku klapajících podpatků, jeho smích rázem zmizel. Setřel si ještě slzy smíchu z očí a s mírně pootevřenou pusou zíral na Ginny.
"Vypadáš... naprosto úžasně, Ginny..."
"Díky," usmála se oslovená a příjmula nabízené rámě. Společně vyšli vstříc Vánočnímu plesu. "Taky ti to moc sluší. Smím vědět, kdo tě mučil, že jsi se tak řehtal s mým bratrem a v naší společence?" Nasadila lehce konverzační tón a na tváři jí zahrál úsměv. Draco přistoupil na její hru.
"No, když jsem mířil kvaší společence," nezapomněl stejně jako Ginny zdůraznit ta dvě slova, "potkal jsem Pansy a Harryho. Ti mě pustili dovnitř a když jsem pozdravil tvého bratra a Hermionu (Ginny dost překvapilo, že vyslovil jméno Hermiona bez jakéhokoliv přívlastku jako : nečistokrevná, šprtka ad.) Harry nahodil jisté téma ke konverzaci. Ron se, slušně řekněme, odvázal a zřejmě poznal i moulepší stránku. A myslím, že slovo mučení, jsem v tomto příběhu nezaslechl." Jeho míně nadzvednuté obočí Ginny rozesmálo. Přidal se k jejímu milému a zvonivému smíchu a stále si ji prohlížel. Nemohl se nabažit její přirozené krásy.
Po chvíli dorazili k velké síni, kde se Vánoční ples měl konat. S mírným úsměvem se k sobě naklonili a políbili se. Potom, rukou v ruce, vešli do nádherně vyzdobené síně.
Ani jeden z nich však netušil, co jim tento zdánlivě nevinný večírek ještě přinese...

Komentáře :

(Z dřívějšího webu)
[1]ajvi, mail, web, 7.3.2008 19:58
teda já jsem fakticky strašně moc zvědavá, co se stane, doufám, že ne nic tak moc hroznýho, ale ať je to cokoliv, určitě to bude skvělý:)
[2]carly, web, 7.3.2008 20:05
Už se nemůžu dočkat další kapči...takpísej písej :)
PS: Neměla bys zájem o spoluautorskej blog? Jenom jsem dostala jeden nápad...že by víc lidí pracovalo na jednom blogu,jestli teda bude o to zájem,bylo by to fajn..kdybys měla zájem koukni se na www.super-group.blog.cz a tak se přesně dozvíš co to znamená.
[3]Jasane, mail, web, 7.3.2008 20:20
ááááá takhle napínat!! Grrrrr to nemám ráda...Však neboj já to z tebe dostanu *ďábelský škleb*
Jinak kapča mooocky krásně napsaná!
[4]Carol25, mail, web, 7.3.2008 21:13
Týý jooXD
Superr! Rychle další kapča:o)
[5]momo, web, 7.3.2008 21:41
Vážně super, co mám k tomuhle psát, snad jen rychle další jo a díky za komenty=o)
[6]luckily, web, 20.4.2008 12:31
uuužžžž zase si to tak usekla!!!!:)))) ale jinak moooc hezké, hlavně to, jak se Draco postavil aza Ginny!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 weruška weruška | Web | 25. července 2008 v 22:29 | Reagovat

pěkný..moc krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama