2.Kapitola

3. května 2008 v 13:05 | Dark |  Nenávist vs. Láska
(9.2.2008 11:18)
Další kapča Nenávist vs. Láska je na světě. Psaal jsem ji já, takže názory pište do komentů. Další kapitolu bude psát Nera , tak by mě zajímalo jak si s ní poradí :)

Zuby jí už pomalu začínaly drkotat zimou a měsíc ozařoval její krásné, dobře vyvinuté tělo.
"MALFOYI?!" křikla naposledy do temné tmy, jmenovaný se ale neozval. "TY PITOMEČKU, VYLEZ!!" Nic.
Sakra, co mám teď dělat?
Možná, že kdybys po něm na večeři neházela očka, nešel by za tebou a ty byses neocitla v týhle situaci! ozvalo se kousavě její druhé já.
Jo, jasně, ty seš já, takže mi nemáš co vyčítat!
Tsss! Víš co? Poraď si sama. Všichni jsou na večeři. Třeba tě nikdo neuvidí. A kdyby jo - dobře ti tak!Slabý hlásek se už neozval. "Pomoc..." zašeptala zoufale Ginny. Rukama ještě pevněji zakryla svoje tělo a rozeběhla se k hlavní bráně. Nakoukla dovnitř. Vstupní síní proplouval Skorobezhlavý Nick, nikdo jiný na obzoru nebyl. Záchrana!
"Pssst! Nicku! Nicku, tady jsem!" Duch se překvapeně otočil a podíval se na Ginny, tedy přesněji na její hlavu, vykukující ze dveří.
"Ginevro! Tady jsi! Stalo se něco? Že nejsi u večeře..." Zkoumavě se na ni podíval.
"Nicku, potřebuju pomoct. Nebudu vám vysvětlovat proč, jen mi doneste nějaký starý hábit, nebo nějaké oblečení!"
"Je mi líto, ale nemůžu ti pomoct..." zavrtěl hlavou Nick. Ginny poklesla brada.
"Proč?!"
"Jsem duch, nemohu brát do rukou věci z tohoto světa. Lituji..."
"Počkejte! Tak... já nevím... Nemůžete sem to oblečení dopravit nějak...?" Ztuhla. Na krku ucítila horký dech.
"Neboj, nedívám se," oznámil jí ponekud pobaveně hlas Albuse Brumbála.
"Ano Ginevro?" připomněl se Nick.
"Ale nic, děkuju..." Zavřela dveře ale na ředitele se neotočila.
"Moment vydrž, přičaruji ti nějaké oblečení." Zamumlal pár slov a v tu ránu na sobě měla Ginny jeany a pohodlné triko. "Nebudu se tě ptát, proč jsi tu vlastně byla takto - ehmm... - oblečená, ale kdybys mi to řekla, nebránil bych se." Ginny se na něj otočila a stačila zahlédnout pobavené jiskřičky v jeho bledě modrých očích.
"Já... šla jsem se projít k jezeru, abych si pročistila hlavu a... napadlo mě, že bych se mohla vykoupat. Vlezla jsem do vody a.... po-chvíli-přišel-Draco-Malfoy-a-sebral-mi-moje-oblečení." Posledních několik slov doslova vychrlila. Nevěděla proč, ale nechtěla Dracovi přidělávat další problémy.
"Víš, Ginny...," povzdechl si Brumbál, "Nechci se ho zastávat, ale on teď nikoho nemá. Rodina se ho zřekla kvůli tomu, že nechce být smrtijedem. Celý život mu všichni předhazovali, že musí být jako otec. Vychovali ho jinak, než tebe, mě, tvé přátele a spoustu jiných lidí. Vychovávali ho ke krutovládě. I když nechtěl být takto vychován, něco v něm přece jenom zůstalo. Tímhle se tě možná snaží oslnit, nebo moderněji řečeno ,sbalit´. Rozhodně ti neříkám, abys to tolerovala, ale nezlob se na něj. O to tě prosím." Ginny jeho řeč zaskočila. Čekala, že se veselé jiskřičky vytratí z jeho očí, možná, že se rozčílí. Ale že se na něj nemá zlobit? Měla v sobě ještě větší zmatek než předtím. "Ginny?"
"Ano, pane profesore?"
"Nechtěla bys zajít ke mně na čaj? U večeře jsi nic nejdela, mohl bych nám dát něco ukuchtit."
"Víte, že i ráda, pane profesore?" Usmála se a spolu s Brumbálem zamířila do hradu, přímo do jeho pracovny. Celá hodina jim stačila na vypití čaje, snězení pár chlebíčků, které donesla domácí skřítka a na probrání Draca a jeho rodiny. Po této hodině se Ginny zvedla z křesla.
"Děkuji vám, pane profesore, moc ráda jsem si vámi popovídala. Ale už budu muset jít."
"Jistě, dobrou noc, Ginny."
"Dobrou noc pane profesore," ještě se otočila k fénixovi Faweksovi, "dobrou Faweksi." Pohladila nádherného opeřence po hřbetě a vyšla z Brumbálovi pracovny. Zamířila do Nebelvírské věže. Měla štěstí, že se Hermiony zeptala na heslo.
"Mandragora," oznámila Baculaté dámě.
"Už se tam na tebe čeká," oznámila jí s chladným úsměvem Baculatá dáma. Ginny nikdy neměla ten portrét ráda. Prolezla do věže, když jí někdo chytil za ruku a vtáhl dovnitř.
"Kde jsi byla?!" Takhle naštvaného Harryho ještě neviděla. Z jeho smaragdových očí sršely blesky.
"A co ti je po tom? Byla jsem se projít, to je to snad trestné?" Odpověděla v klidu, ale třásl s ní vztek.
"Co mi je po tom? Jsi moje holka, měl jsem o tebe strach!"
"Vážně? Já myslela, že jsi se skvěle bavil, když jsem dneska spadla ve Velké síni."
"O čem to mlvíš?! Smáli se všichni!"
"Ne, všichni ne. Brumbál, Filch, McGonagllová.." začala počítat stejně jako předtím její druhé já.
"Viděla jsi někdy Filche se smát?"
"Jeho možná ne, ale ani ten pitomec Malfoy se nesmál, za to ty jsi z toho měl náramnou srandu! Ono někdy to tvoje chování člověku může ublížit, víš?" Úctyhodně klidným krokem odešla do dívčích ložnic. Práskla za sebou dveřmi a oblečená v Brumbálem vykouzlených jeansech a triku padla na postel. Po tváři jí stékaly slzy. Ani si nevšiml, že na sobě nemá školní hábit. On ji vlastně vůbec nevnímá. Využívá ji jenom k tomu pocitu, že je zadaný. Ginny si uvědomovala svoji přirozenou krásu, proto nepochybovala o tom, že se cítí po jejím boku dobře. Nikdo ji nechápal. Snad kromě Brumbála. Brala ho jako dědečka. Starého, moudrého dědečka, který se nedokázal nic než usmívat. Měla ho strašně moc ráda. Po jeho boku se cítila v bezpečí. Chtěla by mít někoho, o koho by se mohla opírat stejně jako o Brumbála, ale aby ho taky mohla milovat. Aby byl něco jako její nejlepší kamarád, přítel a bratr dohromady. Existoval vůbec někdo takový? A jestli ano, byl určený pro ni?
Ozvalo se skřípání dveří. Do místnosti nakoukla Hermiona.
"Gin?"
"Jo?" zabručela, snažíc se zakrýt roztřesený tón hlasu.
"Co se stalo?" Vstoupila do místnosti a sedla si na Ginnyinu postel.
"Nic, vůbec nic." Otočila se zády k ní.
"Ginny, já -"
"Hlavně mě neutěšuj Hermiono, já na tohleto už prostě nemám sílu!"
"Chtěla jsem říct, že se za tebou chtěl dostat Harry, ale však víš, ty protiklučičí opatření. Chtěl se ti omluvit za tu žárlivou scénu."
"Víš, Hermi, není to mezi náma tak jako před rokem. Já nevím, už se vedle něj necítím dobře. Pořád se jenom hádáme a on šíleně žárlí. Stačí když se za mnou otočí nějakej kluk a... Nevím, jestli to mezi náma má ještě cenu..."
"Ty se s ním chceš ROZEJÍT?! Vždyť tě miluje, pukne mu srdce!"
"To je zajímavý, že všichni koukáte na to, jak by trpěl Harry, ale na to, jak trpím já s ním, se nedívá nikdo!" Naštvaně se posadila a zakoukala se Hermioně do očí. "Hermiono ty ho neznáš. Možná jako kamaráda, nic víc. Je úplně jiný, než si všichni myslíte. Je to žárlivej, pitomej, bezohlednej sobec!" Vstala z postele, zamířila do společenky a tou už podruhé za ten večer proběhla. Nemotorně proskočila portrétem a utíkala dál. Utíkala ode všech, hlavně od Nebelvírských opačného pohlaví. To kvůli nim měla v hlavě takový zmatek. Ti kluci! Měli by k nim prodávat návod. Jak se v nich má člověk vyznat?!
Běžela, nevěděla kam. Neohlížela se, aby to zjistila. Prostě jen - běžela. Nevnímala okolí, ani slzy stékající po tvářích. Možná, že kdyby nešla k jezeru a nedostala ten šílený nápad vykoupat se, nic z toho, co teď cítí, by nikdy nepocítila. Nezažila by další z řady žárlivých scén, nevyjela by na Hermionu, nezažila ten rozhovor s Brumbálem... Rozhovor s Brumbálem. To bylo ten večer to nejlpší, co se jí přihodilo. Dozvěděla se o Dracovi spoustu věcí. O Dracovi i o jeho dost těžkém dětství. Dětství, prakticky bez otce. Přemýšlela, jak je ten život těžký a nespravedlivý. A přitom tak krátký. Tak krátký, že se přeci nebude zatěžovat nějakým tupcem, nějakým "Chlapcem, který přežil". Možná, že v něm bylo něco dobrého, ale rozhodně nebyl tak úžasný, za jakého ho všichni mají. Všichni.
Hermiona - tu využívá jenom na úkoly a ostatní věci spojené s učením.
Její bratr, Ron - to byl jeho ocásek, to byl panoš Harryho Pottera, který na něj vzhlížel s téměř posvátnou úctou.
Ona - jeho ozdoba, jeho největší úspěch. Důkaz jeho mužnosti.
Slzy jí neumožnily dívat se před sebe, proto bylo jen otázkou času, kdy do někoho narazí. A taky že narazila......

Komentáře :

(Z dřívějšího webu)
[1]Jasane, mail, web, 9.2.2008 12:34
Jééé to je smutnýýýýýýýý............ale fakt moc pěkný!! Takže šupem další!!!!!!!
[2]carly, web, 9.2.2008 15:54
ahojky...sorry že jsem se neozvala cřív,ale měla jsem rozbitej komp.....jinak jsem si přečetla kapitolky co sem promeškala a pokračuje to super...a tahle nová povídka je super..těšim se na další
[3]luckily, web, 20.4.2008 13:01
doufám, že to bude Dráček, do koho narazila!!! skvělákapča...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 weruška weruška | Web | 26. července 2008 v 11:33 | Reagovat

krásný.. jen ten konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama